Mediální (ne)hvězda

Připadal jsem si v jeho průběhu jakýmsi zvláštním způsobem paralyzovaná. Zmatená. Asi jsem opět podcenila své pocity – od prvopočátku.

Když jsem dostala od JB pozvání, téma (Manipulace v mezilidských vztazích) mě poněkud zarazilo. Proč zve zrovna mě? Ne že bych si různých druhů manipulativních způsobů chování ve svém životě nebyla vědoma, kde taky nejsou, že, ale nějak jsem si nedovedla v tu chvíli představit, jak by moje vystoupení mohlo vypadat či probíhat… Ale co, prostě to zkusím, uvidíme, nová zkušenost, určitě mi to něco přinese, bude to zajímavé, zvědavost… Nicméně můj následující dotaz zda bude nějaká příprava, napovídá, že bych v tu chvíli nějakou informaci upřesňující přivítala… Nepřišla a já na ní netrvala.

Když v závěru prvního dílu JB inzeroval hosta s bohatými, žel bolestnými, zkušenostmi s manipulací ve vztazích, říkala jsem si – a to mám být já? Pak po pár dnech v kavárně pár vtípků na téma manipulace a - jasně, naostro, proč ne… Jo, proč ne. A tak včera naostro. A já si v průběhu připadala nějak divně. V klidu, ale…zmatená? Jakoby „vytržená“ z kontextu. Jako kdybychom se nějak míjeli či co. JB má nějakou představu, koncepci, více či méně podle ní postupuje, mluví, pak položí otázku… Byl to dialog? Nebyl to dialog? Já to jako dialog nevnímala. Začal otázkou „na minulost“ (kdy poprvé jsem si uvědomila, pocítila,…), která pro mě už není důležitá, jako kdyby „bledla“ a jako kdyby mě takové otázky „nutily“ přepřahat… Až v noci, když jsem o tom všem přemýšlela, mě napadlo, že jsem mnohem víc v přítomnosti, než bych řekla (o „než jsem kdy byla“ ani nemluvě) a že to může být i tím. Jako kdyby se zeptal kytky, kdy poprvé pocítila sucho nebo zimu… asi by moc nechápala… teď je teplo, ona kvete, kolem letí včela, kdeže loňské sněhy jsou? No ale kytka se snaží odpovědět, přemýšlí, až z toho celá zvadne…

A možná sehrálo roli i to, že manipulaci ve svém životě vnímám, možná mylně, spíš tak, že tím, kdo se mnou kdy manipuloval, jsem byla především já sama. Což říkám s plným vědomím toho, co říkám, a bez jakéhokoli nádechu sebemrskačství.

Samotnou mě zaskočilo a zaskakuje i v jiných situacích, že reaguji v poslední době nějak jinak, možná někdy, možná si to jen někdy uvědomím, není to možná na první pohled zřejmé, moc se v tom nevyznám… některé věci pro mě ztrácejí důležitost… Můj život je mnohovrstevnatý, moje zkušenosti jsou mnohovrstevnaté…. I ty s manipulací. A těžko je nacpat do pár vět.

Všechno, co kdy bylo, ať už to bylo jakkoli bolestivé, pro mne bylo i nějak užitečné. Jestliže je život příběh, který „píšu“, vytvářím, vytvářím (vytvářela jsem) ho i se všemi (i těmi bolestnými) situacemi… Někde jsem četla, snad to řekl Nietzsche: Ne „bylo“ to tak, ale „chtěl jsem“ to tak. Odpovědnost za svůj život ad absurdum? Nevím. Ale věřím, že z velké části si svůj život opravdu tvoříme sami.