Z těch veder, říkala paní doktorka. A že je toho plno. Odpočívat, prolívat krk šalvějí a nos vincentkou a být trpělivá. Co už taky pacientovi zbývá.
Jo, vedra. Určitě k tomu přispěla. Ale taky značné pracovní vypětí, sice nedlouhé, ale o to intenzivnější. Zas jsem to jednou přehnala. Plus předdovolenkový stresík. Tomu jsem se letos neubránila. „Last minute“ zájezd se dvěma pubertálními vnuky a manželem v nejžhavějším týdnu léta na Krétu (aby si chlapci užili moře) se stávkujícími zaměstnanci letišť a benzínových čerpadel mi nepřidal, byť byla splněna moje podmínka „all inclusive“ (ještě abych vařila!). Odjížděla jsem s bolestí v krku, ucpaným nosem, nefunkčními hlasivkami, plnou kabelkou pastilek proti kašli a přesvědčením, že mě při prvním záchvatu dusivého kašle vysadí za letu pro podezření z prasečí chřipky. Nestalo se, letadlo mělo jen dvě hodiny zpoždění, asi nestávkovali úplně všichni, místo slíbených dvou místností jsme se museli spokojit s jednou, jednoho mladíka jsme nemohli permanentně dostat z postele, druhého z koupelny, a veškerý náš pohyb spočíval v přesunech mezi lehátky u bazénu, případně na pláži, a nápojovým barem, několika malátnými tempy ve vodě ještě teplejší než vzduch a pravidelnými pochody kolem snídaňových, obědových a večeřových švédských stolů. Manžel přibral kila dvě, já jedno, kluci prevíti ani deko. Zdraví, opálení a odpočatí (tedy oni) jsme se v pořádku vrátili domů (tedy já v o něco málo menším nepořádku než jsem odjížděla). Kluky jsme vrátili jejich rodičům, manžel odjel na služební cestu a já mám konečně dovolenou. Ležím si, čtu si, mlčím si, prolévám si nos i krk (nejen šalvějí) a je mi blaze. A myslím na slova jedné moudré kamarádky, která říká:
„Pořád jenom vydáváme a vydáváme a pak se divíme. Doplňovat je taky potřeba!“
Tak doplňuji. Nabírám síly a zaceluji díry. Potřebuji to. Nemusíme být pořád ve formě, nemusíme ustavičně překypovat aktivitou. Všeho s mírou, říkává můj tatínek. A když míru neznáme, musíme holt počítat s tím, že jednou nahoře, jednou dole. Nakonec - i dole si to můžeme užít, ne?