Ve své profesi dosáhl nejvyšších met. Jenom v osobním životě má smůlu. Na ženský má smůlu. Pokaždé doufá, že tentokrát to bude jinak a ono není. S tou poslední byl šest let. Vlastně nebyl. On byl ve svém bytě a ona taky. Mezi byty 50 km. On žil svůj život a ona taky. Mezi nimi dvacet pět let. V kterémsi bodě se jejich životy potkaly a u toho zůstalo. U těch bodů. Sehnal peníze a pořídil a zařídil jí kosmetický salon. V jejím městě. Pak byt. Pořád v jejím městě. Koupil jí auto. Snad aby těch 50 km zkrátil. Platil společné dovolené. A nevím, co všechno ještě. Chystal se kvůli ní přestavět svůj dům. Slibovala, že pak se nastěhuje. Až to bude odpovídat jejím představám. Zatím bude žít ve svém bytě ve svém městě se svou dcerou a se svou matkou. A svými klientkami ve svém salonu. On žil ve svém bytě ve svém domě ve svém městě se svou prací a se svou matkou. Do jejího města jezdil na nedělní obědy. Někdy přijel už v sobotu. Ona nejezdila. Tedy ne do jeho města. Jezdila do svého salonu a taky vozila svou dceru do školy a svou matku na nákupy. Roky ubíhaly, jemu docházela trpělivost i peníze, jeho matka stárla. I zeptal se jí, zda-li by mu nemohla alespoň jednou týdně přijet vyprat a uklidit. Uviděl zdvižené obočí, nechápavý pohled:
„Proč bych ti měla jezdit uklízet? Najdi si hospodyni.“
A pak dodala, že už jí došla trpělivost. A že je konec. Nechápal. Tolik toho pro ni udělal. A když tuhle v neděli večer malá Sára brečela, že musí ráno odevzdat natrhané šípky, které nenatrhala, obětavě se rozjel domů ke své matce, 50 km tam a 50 km sem, protože co by pro své bližní v nouzi neudělal. Ale, budiž mu ke cti, Sáře je odevzdával se slovy:
„To ti babička půjčuje, příští neděli pojedeme všichni tři s mámou na šípky a babičce je vrátíme.“
Dodnes se diví, že nejeli. Udělal to přece správně. On přece vyrostl v rodině, kde si pomáhali. Lidi si mají pomáhat. Kam bychom přišli, kdybychom si nepomáhali.
A teď mu Sářina doopravská babička, o dva roky mladší než on, řekne:
„A za co by ti Alenka měla být vděčná?“
Nechápe. Když se Alence chystal uštědřit první finanční injekci, vzpomněl si na předcházející Alenku. Ale vzpomínku zahnal. Proč by současná Alenka měla doplatit na chování minulé Alenky? Teď doufá, že jestli ještě někdy potká nějakou ženu, že už se tohle nebude opakovat. Možná – jestli potká ženu. Ale tu nepotká, dokud si to v sobě trochu (?) nepřeskládá. Do té doby potká zase jenom Alenku.