Tak nějak jsem se domnívala, že by mohla některé pacientky zaujmout… Paní prodavačka pravila, že není majitelkou, pan majitel přijde až příští sobotu, ale velmi ochotně si napsala název knihy, kontakt na mě i na pana vydavatele, pana majitele přislíbila informovat a iniciativně se nabídla, že informuje i paní, co vlastní prodejnu knih v nemocnici v Brně – Bohunicích. To bylo minulý týden ve čtvrtek. V úterý jsem jí knížku přinesla. Dneska na mě z dálky kynula. Zastavila jsem se.
„To jsem ráda, že vás vidím, vrátím vám tu knížku.“
„Ale to ne, já vám ji dala.“
Zakroutila hlavou.
„Ne, já ji nechci, vrátím vám ji.“
„… a mohla bych vědět proč?“
„Já ty vaše léčebné metody neuznávám.“
„Léčebné metody??“
„No ty vaše sny a jak to tam píšete… Je to proti mému přesvědčení. Jsem katolička.“
„Aha… A to znamená, že o ni nemáte zájem?“
„Ne, neprodávala bych to.“
Ne že bych očekávala, že moje kniha všechny osloví, ale to, že jsou moje sny proti jejímu přesvědčení, to mě dostalo. Do hlavy jí nevidím, ale řekla bych, že být to pár století nazpět, s chutí by škrtla sirkou. Nebo by alespoň se zadostiučiněním sledovala, jak plameny olizují mé bělostné údy.
No, uvidíme, co pan majitel…