Moje prababička ryby nejedla, no, možná smaženého kapra na štědrý večer, ořechy jen v koláčích o hodech a ani tím si nejsem jistá, měla ráda povidlové buchty, zato doma stloukané máslo na krajíci chleba na dva prsty vysoko, mléko byla spíš smetana, vepřové sádlo, škvarky, pečený bůček, kačeny i husy, to všechno milovala a s chutí požívala, husího sádla se klidně napila. NIKDY nebyla nemocná, zato celoživotně v pohodě. Zemřela ve dvaadevadesáti po třech dnech v posteli (asi chřipka či co, s doktory nekamarádila), které strávila tím, že se v klidu rozloučila s potomky. Jistě, jezme zdravě, ale nezapomínejme při tom, že sama zdravá strava není zárukou zdraví. A navíc – co to „zdravě“ vlastně je? To, co nám někdo řekl (byť i na základě vědeckého výzkumu)?

Právě dnes jsem se v novinách ( Právo, 1.2.2014, str.10, čl. Studie: Antioxidanty podporují vznik rakoviny) dočetla, že „ uměle koncentrované antioxidanty jako vitamín E, beta karoten, sloučeniny selenu a dalších kovů léta doporučované jako doplňky stravy mohou u rizikových skupin naopak podpořit rakovinné bujení.“ Takže výše jmenované antioxidanty jsou zdraví škodlivé a ty ostatní neúčinné – viz závěr článku. No a tak si říkám, co se třeba časem dozvíme o účincích potravinových doplňků obsahujících tolik zdravé a propagované omegy 3 (např. od firmy Noventis, která má na uvedených stránkách reklamu J). Všeho s mírou, říká můj táta. Jan Werich jako císařův pekař říkal totéž: Přiměřeně, přiměřeně. A platí to nepochybně ve všech oblastech našeho života. Ale zůstaňme zatím u výživy.

Vezměme si například pitný režim. Lékaři (ale nejen oni, tuhle mě nabádala fyzioterapeutka k větší denní spotřebě vody, mnou uváděné dva litry jí byly málo, víc jsem lhát nechtěla) běžně doporučují dva až tři litry. Ale ani s vodou se to už jak vidět nemá přehánět (viz například http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/259067-pit-ci-nepit-ani-s-vodou-se-to-nema-prehanet/), kde se dozvíte, že podle posledních studií v běžných podmínkách stačí úplně tak litr a půl denně. Cituji: „Řada lidí neudělá bez balené vody ani krok. Z lahví usrkávají po celý den - při procházce, v MHD, na přednášce či na ulici. Dokonce se vžil i nový termín - aquaholik. Tento trend posledních let začíná pomalu dostávat na frak. Podle odborníků totiž není ani nutné, ani užitečné, aby zdravý člověk žijící v mírném klimatickém pásu pil ony proklamované tři litry vody denně. Lidé propadli mylnému dojmu, že čím více vody vypijí, tím lépe – budou mít lepší pleť, z těla se odplaví toxické látky a tak dále. Nejenže to není pravda; přílišné pití vody může pro organismus představovat i zátěž – například když má člověk nemocné ledviny nebo srdce.“ A tak dále.

V jednom kuse skáčeme na špek těm či oněm „pravdám“. Mléko je chvíli zdravé velmi, pak přímo škodí, Ramy, Sany, Flory a jiné rostlinné tuky téměř vytlačily z našeho jídelníčku máslo, aby se posléze zjistilo, že až tak zdravé zase nejsou, spíše naopak. Vepřové sádlo? Léta cholesterolový strašák první třídy. A dnes? Nejlepší a nejvhodnější doporučovaný tuk na smažení, například. Ale dost, nejsem odborníkem na zdravou výživu a ani nestojím o to být jím. Snad na zdravý rozum, to by bylo asi nejlepší. A nepodléhat módním vlnám ani autoritám, zaručeným pravdám odborníků všeho druhu. Důvěřujme svému tělu, svým pocitům, naučme se jim naslouchat. Pijme, když máme žízeň, oblékejme se, když je nám zima, chleba si dejme se sádlem a cibulí, když na něj máme chuť, v přiměřeném množství nám nepochybně neuškodí ani cukr, káva, čokoláda, víno či hovězí steak. Pořád lepší, než si je odpírat a pak se tím užírat. Což neznamená jimi se přežírat. Přiměřeně, přiměřeně. Rovnováha ve všem, v jídle, pití, práci, odpočinku, sportu, sexu,… v životě. Jenže to má, myslím, háček. Naše životy v rovnováze většinou nejsou. Pohybu buď moc, nebo málo, nedostatek spánku a odpočinku nahrazujeme kofeinem a jinými povzbuzovaly, workoholismus má u většiny z nás domovské právo a dovolená už dávno neslouží k relaxaci ale honbě za dalšími zážitky a požitky. Zpomalit to chce, ale to se nám nechce. Přehodnotit hodnoty. Změnit priority. Způsob myšlení. Tak to už vůbec ne. Dokud nás k tomu nedonutí pořádný průšvih. Na který jsme si ovšem dlouhá léta zadělávali. Nevědomost sice hříchu nečiní, ale neznalost zákona neomlouvá. A kdo chce kam, pomozme mu tam. Teď si připadám jako teta Kateřina ze Saturnina. Tudíž končím – s kázáním, hudrováním, příslovími i nadáváním na poměry :-).

Žijte zdravě! A nenadávejte na poměry.