Úvodní strana / Sloupky / Dopisy Ježíškovi

Dopisy Ježíškovi

Vánoce jsou opět za námi.

U nás klidné, pozvolné, pohodové. Předvánoční gruntování jsme pojali jako běžný úklid, cukroví, jen aby provonělo byt, dárky jsem sice koupila na poslední chvíli, ale zabalila zavčas, stromeček nazdobený, bramborový salát třiadvacátého, na štědrý den už jen ráno čisté povlečení, protože uléhat o štědrém večeru do nažehlených a voňavých přikrývek je rodinná tradice, které se jen tak nevzdám :-), pak na dlouhou procházku se psem a vnuky, zapálit svíčky na hřbitov, vyžehlit sváteční ubrus, prostřít stůl a v pět strčit lososa na gril a brokolici do páry.
Bylo nám hezky. Štědrý večer ve dvou byl nečekaně příjemný. Po létech předvánočního shonu, horečných příprav, vzrušení, pobíhání, smíchu, pošťuchování, nedočkavého a nekonečného rozbalování dárků tichý a krásný zase jiným způsobem. Přípitek, poklidná pomalá večeře, víno, káva, na dárky jsme si vzpomněli až za hodnou chvíli.
Můj manžel měl pod stromečkem dva svetry, které si sice nepřál, ale které se mně moc líbily a kterými jsem mu (?) chtěla udělat radost. Asi radost i měl, i když svetry (podle jeho názoru) vůbec nepotřebuje. Má jich přece „plnou skříň“. Že nejstaršímu je třicet let a nejmladšímu nejmíň pět a na svůj věk vypadají, na tom nesejde.
Mně Ježíšek přinesl perokresby ze svých cest, které jsem si sice nepřála, ale které se mu moc líbily a kterými mi nepochybně chtěl taky udělat radost. Udělal, i když spíš než těmi perokresbami, tak tím, že na mě myslel, když je kupoval… Neměla jsem žádná určitá přání, tudíž ani žádná očekávání, zklamání se nekonalo. Byli jsme na tom zřejmě stejně. Svetry vyvolaly manželův úsměv, perokresby můj.
Zavzpomínali jsme na štědré večery, kdy jsme byli malí, na vánoce, když byly malé naše holky, pak první vnuk – jak jsme ho, ročního, zaházeli hromadou papírů a on se se smíchem hrabal z té laviny ven, na dárky, které si pamatujeme z dětství, na dárky, z nichž měly radost naše děti, na dárky, které mívali pod stromečkem naši psi. Na zklamání, když jsme nedostali to, po čem jsme tolik toužili…
A slíbili jsme si, že příští rok napíšeme, pro jistotu, Ježíškovi dopisy.