Neřeknu jí, co má udělat. Nevím. To může vědět jen ona sama. A pokud ještě neví, přijde na to. Třeba s pomocí, ale přijde.

„To chcete říct, že nic není dobré nebo špatné? Že záleží jenom na mně, na tom, co chci, jak to vidím, na mém přístupu??? Aha, ale to se potom nemusím bát, že se rozhodnu špatně!“

Aha.

A pak si chtěla půjčit knížku. Po jedné jsem sáhla a otevřela:

Dva názory

(Posidipos)

I.
Jakou cestou se mám brát životem? Veřejná činnost
sváry a nesnáze jsou, doma pak svízel a strast,
nesmírná lopota v polích a na moři obavy stálé,
v cizině musíš se bát, jestliže majetek máš,
nemáš-li, těžko je žít. Máš manželku? V úzkostech budeš!
Nejsi-li ženat, pak žiješ stále víc opuštěn, sám.
S dětmi starosti jsou, však bez dětí život je bídný,
mládí nemívá rozum, stáří zas postrádá sil.
Zbývá jediná volba z těch krajností dvou: Buďto nikdy
nepřijít na svět, neb hned zemřít, jak zrodí se kdo.

II.

Životem všelikou cestou se ubírej. Veřejná činnost
slávu ti dá, věhlasné činy, doma pak oddech a klid,
v polích je přírody vděčnost, na moři dosáhneš zisku,
v cizině roste ti sláva, jestliže majetek máš,
nemáš-li, víš to jen sám. Máš manželku? Domácnost šťastná.
Nejsi-li ženat, pak žiješ lehce a volně jak pták.
S dětmi je radostný život, kdo nemá je, nepozná starost,
mládí má nadbytek sil, stáří je moudré a ctné.
Z oněch krajností dvou „buď nepřijít na svět, neb ihned
zemřít“, si jedinou nezvol. V životě dobré je vše.