Martině Gavrieli praskl silikon a musí na operaci (ale ne hned, přednost má reality show Hotel Paradise). Bára Nesvadbová, dosavadní zapřisáhlá odpůrkyně sportu, začala intenzívně cvičit. Simoina Krainová již v těhotenství shání informace, jak po porodu co nejrychleji a nejkrásněji zhubnout (náležitě využito pro propagaci příslušné kliniky a laserové liposukce). Česká miss 2012 Tereza Chlebovská přijela na rok „kralovat“ do Prahy a osídlila byteček v nové dominantě Prahy5 – Rezidenci Prague Towers (úžasné propojení propagace Terezky milující pejsky, telátka a prasátka i ještě volných bytečků na třech stranách dnešní přílohy Práva). Hejtman Rath napsal po patnácti letech vlastnoruční dopis, aby čtenářů Práva sdělil, že o vše přišel a nemá co víc ztratit, poslanci chystají válku s policií kvůli Vlastě Parkanové a Omnipol sděluje, že letouny Casa nebyly předražené, ale jen špičkově vybavené, nicméně dodává, že od začátku roku 2011 do letošního května pro závady nemohly létat. Pentagon už má scénář k invazi do Sýrie, web Poslanecké sněmovny skrýval nelegální hudbu(?) i porno a chudoba ohrožuje v Česku přes milion lidí. Tolik jenom povrchní rychlý dnešní náhled do světa novinek. Svět vymknut z kloubů šílí. Nebo jsem zatrpklá stárnoucí bába nemající pochopení pro moudra dvacetiletých celebrit, zájem o stav postav modelek, moderátorek a jiných prominentních krásek, chuť číst poplašné zprávy, důvěru k Putinovi ani Obamovi, ba dokonce ani k české policii a parlamentní demokracii. V zájmu objektivity ovšem musím zmínit i zprávy pozitivní: Cimrman obsadil na celé léto brněnské Semilaso, sochám z písku na náměstí Svobody v Brně díky speciálnímu lepidlu neublíží ani kroupy a legendární dostih v Ascotu už první den ukázal, že dámy mají stále smysl pro humor – ta na obrázku měla klobouk ve tvaru gramofonové desky zdobené peřím, Hradec Králové bude mít Havlovo náměstí (místo stávajícího náměstí Svobody!), plzeňskému Prazdroji se opět začíná dařit a ČNB nás ujišťuje, že naše banky jsou natolik odolné, že by ustály i velké zhoršení krize (díky Bohu!) a ČTÚ v aukci kmitočtů sníží ceny – tomu sice dvakrát nerozumím, ale o to stejně nejde, stejně jako ve většině zpráv o tom, co se kolem nás děje. Titulky novinových článků čpí bulvárem, bulvární časopisy válcují ty doposud jakžtakž seriózní, zábavní pořady v televizi hýří laciným „humorem“, nekonečné seriály jsou vesměs přehlídkou hlouposti a nevkusu, o show realitách ani nemluvě. A přesto přibíjejí každodenně k obrazovkám tisíce diváků, přesto jdou všechny ty Blesky a Ahoje! tak dobře na odbyt, přesto si většina z nás u snídaně přečte alespoň titulky zpráv politických i katastrofických nebo je alespoň přejede pohledem na internetu. Co bylo první, poptávka nebo nabídka? Obávám se, že je to jako se slepicí a vejcem. Máme prostě to, co jsme chtěli, to, co chceme. Stejně jako děláme to, co chceme. Taky to nemusím číst, poslouchat, sledovat. A taky to většinou nedělám. Dnes ano. A z následků jsem se musela vypsat. Jen doufám, že se vám taky nepřitíží, až si to přečtete.

Ve starém Římě sytili vládcové lid chlebem a hrami v amfiteátrech. Nás sytí maškarádami, jejichž jména mohou být různá, ale jedno mají společné - ve svém závěru se rozpliznou a opona padá.

Kde je dnes římské impérium? A kam se řítí to naše?