Právní zástupce protistrany. Dvě nebo tři stání u okresního soudu, po druhém mě pozval na kávu, pak na dvojku červeného. Docela příjemná hodinka, tehdy. Sešel z očí, sešel z mysli. Ne tak já z jeho. Před dvěma lety přišel mail. Že na mě celá léta myslí, kolik mu dalo práce, než mě vypátral (?), podepsán Vilém Malý. Koukala jsem na ty řádky a usilovně se snažila vzpomenout, v kom jsem to jen zanechala tu nesmazatelnou stopu. Jméno mi nic neříkalo… Ale počkat… Jo! Už to mám, tehdy ten advokát… Odpověděla jsem, pak zase on a pozval mě opět na kávu. Já si dala dvojku červeného, on nikoli, žádný alkohol. Podniká, daří se mu, v osobním životě ovšem horší, s manželkou nežije, workoholička, momentálně na antidepresivech, nebylo to k životu, nikdy na mě nezapomněl, velmi jsem na něho zapůsobila, sice není rozvedený, ale cítí potřebu spřízněné duše (!), s většinou žen si nemá o čem povídat, ale já jsem úplně jiná… Očividně se vydal na lov. Narovinu jsem oznámila, že já žádné podobné potřeby necítím ani nesdílím, popovídat si u vína (v jeho případě u kafe), to že zas někdy můžeme, ale to je tak všechno. Lehce se stáhl, dopili jsme hrnek i skleničku a rozloučili se. Pak ještě dva tři maily a jeho mailová adresa v mém adresáři.

Minulý týden jsem několika přátelům, s nimiž jsem se dlouho neviděla, posílala informaci o knížce. Poslala jsem ji neprozřetelně i Vilémovi:

Ahoj Viléme!

Ozývám se "přes propasti času", abych se s Tebou rozdělila o radost - vyšla mi knížka – „Rakovina a já aneb OD NEMOCI K MOCI".
Je v obchodech kamenných i internetových (v Brně je na nám. Svobody, taky u Barviče na České i na Masarykově). To pro případ, že bys měl zájem :-), třeba jako dárek pod stromeček.
Přeji Ti štědrého Mikuláše a krásný čas adventní a když se ozveš, budu ráda.

Monika

Pár z nich odpovědělo, poblahopřáli, připojili pár vět. Vilém se ozval taky:

Ahoj Moniko.

Je to jako malý zázrak. Než jsem otevřel tvůj email, tak jsem si na tebe ten den ráno vzpomněl. Jen tak. A otevřu počítač a hned tvůj email. Asi to budu zkoušet častěji.
Sehnat pro mne nějakou knížku není problém. Já sice vypadám dosti neohrabaně a někdy jsem i rád, že tak vypadám, ale umím toho stále dost. V tvém případě bych ti i dovolil to vyzkoušet a osobně se o tom přesvědčit. Jinak ti ale musím říci, že pro mě je daleko důležitější, než že ti vyšla knížka to, že jsi po zdravotní stránce v pořádku. I já ti přeji hezké prožití adventního období a ať se ti splní i tvá nejtajnější přání. Já osobně jsem již s tím užíváním začal a zrovna včera jsem byl na běžkách. Krásně svítilo sluníčko a venku to bylo jako v pohádce.
Také já budu rád, když se opět ozveš. Nevím proč, ale nikdy jsi mně nebyla lhostejná, i když to co k tobě cítím, nedovedu dost dobře pojmenovat.

Vilém

Některé pasáže mě poněkud překvapily, ale jak jsem byla tak dobře naložená, rozverně jsem odpověděla:

Viléme,

:-), já tě rozhodně nepodceňuji. A v souvislosti s tebou mi přijde slovo "neohrabaně" navíc legrační. Ono je vlastně legrační tak jako tak. Doufám, že já nevypadám ohrabaně :-). Ta čeština!
Já na běžky v minus patnácti nemám. I když přes poledne bylo vážně krásně, to jsem byla s Garpem na dlouhé procházce. Jinak raději svařené víno, oheň v krbu, svíčky a dobrá knížka.

Monika

To jsem si ovšem dala:

Ahoj Moniko!

Jen pro informaci. U nás bylo přes poledne -5, a proto jsem vyrazil na běžky. V -15 bych také nejel. A protože lyžuješ, dobře víš, že se také člověk může vhodně obléci. Chce to zkusit a neházet hned flintu do žita.
Jinak bys ve svém věku mohla již vědět, že ženám to pouze přibývá, takže nikdy nemohou vypadat "ohrabaně".
A nevím kdo je to Garp, asi někdo, kdo tě bezmezně poslouchá a nemá své vlastní názory.

Vilém

Namíchla jsem se:

Garp je zlatý retrívr. A děkuji za školení. M.

Vilém se ovšem nedal:

Moniko,

to nebylo školení a ani by mě nenapadlo tě školit. Ty jsi chytrá dost. A navíc, když školím, tak za peníze. To byl jen výklad některých pojmů, tak jak je vnímám já. A nemusíš se hned cítit dotčená. My obyčejní lidé z vesnice máme také potřebu něco říci. A navíc já s tebou komunikuji, protože mně je to příjemné a milé a ne abych tě naštval nebo jinak rozčiloval. Asi jsme každý z trošku jiného těsta. To však neznamená, že se nemůžeme mít rádi.

Vilém.

UFF. Jak hluchá s němým. Ale pořád jsem neměla dost:

Viléme,

necítila jsem se dotčená, ale naštvaná jsem byla.
Odpověděla jsem moc rychle, což není vždycky úplně nejlepší. Jinak bych ti v klidu napsala, že nechápu, proč píšeš to, co píšeš a právě tak, jak to píšeš. Přišlo mi to jako "poučování" a to jsem nechápala vůbec, případně jako "vysvětlování", a to mi zas přišlo veskrze zbytečné. A na poslední větu jsem jen nechápavě zírala. A slovní hříčku se slovy "ohrabaná - neohrabaná", tu asi taky chápeme každý poněkud jinak. A co to je "to", co ženám přibývá, to nechápu taky.
Ano, z různých těst nepochybně jsme. A pravděpodobně máme i odlišný způsob humoru. Ve svém posledním mailu jsem zase nechápavě koukala na větu "My obyčejní lidé z vesnice máme také potřebu něco říci". Nerozumím tomu, proč jsi to napsal. A nechci se nic domýšlet. To k ničemu nevede. Domněnky dělají v komunikaci akorát pořádnou paseku - viz komunikace naše. Přijde mi, že se dost míjíme. Ale třeba je to dobrá příležitost něco se naučit, případně něco o sobě zjistit.

Monika

Chtěla jsem vysvětlení? Dostalo se mi ho:

Ahoj Moniko.

Nechci zbytečně jitřit emoce, ale považuji za nutné k tomu ještě něco říci. Tak za prvé se slovem neohrabaný - ohrabaný jsi začala ty a snažila ses dát mu jiný význam, než jsem napsal. Dobře jsem to pochopil a chtěl jsem ti jen ukázat, že pokud chceš, můžeš slovům dát ještě řadu dalších významů a zaleží jen na tvé představivosti. Co se týká lidí z vesnice a potřeby něco říci, pak se jedná jen o to, že dosti dobře nemůžeš čekat, že budu mluvit jen tak, jak se to tobě líbí. Mám své názory a jsou ověřeny životem a mluvím a jednám bez problémů s celou řadou lidí, a pokud se ti mé názory nelíbí, tak máme prostě smůlu. V tvém případě mluvím specielně o smůle, u celé řady jiných žen bych mluvil o štěstí. A výraz "to
ženám pouze přibývá" je pouze potvrzení přírodních zákonů, že u 90% žen se tělesné proporce zvětšují. Záměrně mluvím o tělesných proporcích. Ty mezi ně také patříš. Mám dobrou paměť, a když jsem tě poprvé potkal, byla jsi jako prut. Nevadí mně to, je to jen konstatování skutečnosti, ale tobě se to jistě líbit nebude. Hodně ses změnila a je možné, že to o sobě ani nevíš.

Vilém

To se mi snad zdá. Pravda, nemusím chápat všechno, ale… Poslední pokus. Copak se ještě dozvím?

Viléme,

ano, hodně jsem se změnila. Víc než tušíš. Vím to velmi dobře. A jsem moc ráda.
Žádné emoce nejitříš. Zdá se, že prostě neodpovídám tvým představám - teď nemluvím o tělesných proporcích, to abych nezavdala podnět k dalším nedorozuměním. Já se o nic nesnažila, prostě jsem napsala, co mě zrovna napadlo. Neočekávám, že budeš mluvit tak, jak se mně líbí, ale ani nemám pocit, že mám smůlu. Věci jsou, jak jsou. Tvoje názory jsou tvoje názory, a moje jsou moje. Jedním z těch mých je, že nelze tvrdit, že jsme pochopili, jak ten druhý něco myslel, že do hlavy lidem nevidíme. A taky, že nemá žádný smysl přetahovat se „o pravdu". Naše pravdy, jakkoli ověřené, jsou pořád jen naše pravdy. Můžeme na nich beze zbytku trvat nebo se pokusit svůj úhel pohledu rozšířit, což nemusí být vždycky snadné. Poslední tři věty jsou prostě můj názor OBECNĚ, moje zkušenost, byla bych ráda, kdybys je nevztahoval na sebe.
Po dlouhé době jsem ti napsala. Jen, že mi vyšla kniha. Jako řadě jiných přátel, s nimiž jsem se chtěla podělit o radost. Rozpoutala jsem "názorový střet". Odnáším si z něj staronové
„poučení" - buď být opatrnější ve svých projevech, nebo počítat s nesouhlasnou reakcí. Nic nového pod sluncem ani v mém životě.
Opatrná jsem byla léta, možná nastal čas být konečně "svá".

Monika

Nevyšel, ten pokus myslím, ale dověděla jsem se. To zas jo:

Ahoj Moniko.

Nechci již o ničem polemizovat a ani se vracet k tomu, co jsme oba napsali. Rád bych jen udělal nějaký svůj závěr. Dosud jsem měl na tebe jen dobré vzpomínky a chtěl bych, aby to tak zůstalo. Prostě já jsem tě obdivoval v období, kdy jsi ještě byla typ "mocná čarodějka", neboli žena s velkým "Ž". Jak jsem pochopil, došlo u tebe k velké změně a vyrostlo z tebe něco, co mně rozhodně nemá čím přitahovat a to i ve smyslu přátelství. Je možné, že ty se tak cítíš dobře a svá, ale já se kvůli tomu nemíním přít o každé slovíčko, které použiji, ani si stále něco vysvětlovat. To jsem již jednou v životě zažil a říkám otevřeně - děkuji nechci.
Jinak si to ale užij a ať ti to přinese hodně štěstí.
Pro pořádek jen uvádím, že tvoji knížku již mám, ale budu pečlivě zvažovat, zda se vůbec pustím do čtení.

Vilém

Já se nebudu pouštět do hypotéz ani do svých závěrů. To nechám na vás. Odpověď stručná a konečná:

Nepouštěj.

Monika

Možná je jeho žena workoholička, možná není, těm antidepresivům ovšem věřím. A tomu, že to nebylo k životu, taky.