Úvodní strana / Sloupky / Je to v hlavě

Je to v hlavě

Úřad – významný, regionálně. Skupina – tak akorát, patnáct žen ve věku 50 – 55 let. Téma - aktuální. „Zdravý životní styl“. Přiznávám, že den před záchvěv trémy. Přece jenom něco jiného, než jsem v posledních letech zvyklá, seminář pořádaný a placený zaměstnavatelem pro zaměstnankyně, v pracovní době, možná povinný. Naposledy jsem ve firmě přednášela o právní prevenci...

Placený byl z fondů EU a povinný nebyl, naopak – přihlásil se, kdo měl zájem. A zájem byl. A o prevenci to konec konců bylo taky. O předcházení trestné činnosti vůči sobě samým - stresu, vyhoření, nemocem. O rovnováze mezi prací a rodinou, o péči o tělo i ducha, o pozitivním přístupu k životu a vlastnímu tělu, o čerpání energie, o komunikaci, o našem myšlení i cítění. O zdraví i nemocech. O životě a ze života. Šest hodin, které uběhly neuvěřitelně rychle. Bodejť, vždyť na pořadu byla témata, která nás všechny bytostně zajímají, která se nás všech bez výjimek týkají. Rozcházely jsme se spokojené, všechny, jak se zdálo, jsme si ten den užily. A posluchačky navíc uznale kvitovaly, že pro ně („předdůchodovou“ věkovou skupinu) zaměstnavatel seminář uspořádal, a navíc s takovým obsahem. A paní koordinátorka z ŘLZ, to znamená „řízení lidských zdrojů“ (brr!), dříve personální a ještě dříve osobní, v současnosti ještě taky HR, to jsou opět „lidské zdroje“, akorát že anglicky, byla taky moc spokojená, už jenom z toho důvodu, že se jim podařilo takovýto seminář po několika letech snažení prosadit. Společně jsme zadoufaly, že tato první vlaštovka nezůstane osamocenou. Mám radost, že se mi začíná dařit to, k čemu jsem už před několika lety začala zvolna a oklikami kráčet, ač přede mnou byla ještě dlouho poměrně hustá mlha – k prevenci. K hluboké a opravdové a jediné skutečné prevenci, k předcházení onemocněním fyzickým i psychickým zdravým způsobem života – vyvážeností ve všech jeho oblastech a nejen zdravou stravou, ale i zdravou komunikací a zdravým myšlením - v duchu slov Talmudu:

Dbej svých myšlenek, neboť z nich vzejdou slova.
Dbej svých slov, neboť z nich vzejdou činy.
Dbej svých činů, neboť z nich vzejdou zvyky.
Dbej svých zvyků, neboť z nich vzejde tvá povaha.
Dbej své povahy, neboť z ní vzejde tvůj osud.

Jak vidět, svůj osud, stejně jako svoji povahu, máme ve svých rukou, nebo spíš ve své hlavě. Zajímavé, postmoderní psychoterapeutické směry mluví o „osobnosti“ jako o „sociálním konstruktu“, čili jako o produktu společenských vtahů, vlivu životního (sociálního) prostředí, nikoli jako o něčem daném a neměnném…. Nu, jak vidět, někteří už to věděli před dávnými věky…. Všechno už tu bylo. Všechno tu totiž JE. To, že to nevíme, na tom nic nemění.

Ta slova jsou pro mne povzbuzením, nadějí – mám-li za svůj život odpovědnost, je na mně, jak bude vypadat. Je na mně, jak s ním budu či nebudu spokojená, co s ním udělám, jak ho změním či nezměním. Je to na mě a mohu to udělat jenom já, nikdo jiný. Na nikoho odpovědnost přehodit nemůžeme, stejně jako na nikoho nemůžeme přehodit odpovědnost za svoje myšlenky. Jsou naše a jimi tvoříme svůj život, ať se nám to líbí nebo ne, ať s tím souhlasíme nebo ne, ať tomu věříme nebo ne. Je na nás, jestli budeme situaci, v níž se nacházíme, vnímat jako pověstnou láhev poloplnou či poloprázdnou. Je na nás, jestli si budeme všímat víc toho, to nemáme nebo toho, co máme, jestli budeme svůj život vidět z té lepší nebo z té horší stránky, jestli budeme víc nadávat či děkovat. Jestli budeme chtít být nemocní nebo zdraví, jestli budeme chtít žít nebo se smíříme s přežíváním. Je to prostě a jednoduše na nás. Všechno ostatní jsou výmluvy.

Ženě, která si stýskala na svůj život, Mistr pravil: "Ty sama přece vytváříš svůj osud."

"Jistě, ale nemohu za to, že jsem se narodila jako žena."

"Narodit se jako žena není osud, to je danost. Osud je to, jak své ženství přijímáš a co z něho děláš."

(Anthony de Mello, Minutová moudrost)