Úvodní strana / Sloupky / Marnost?

Marnost?

Jedna ze čtenářek mi – pravděpodobně inspirována „prskáním“ – poslala článek Alexe Švamberka z Novinek o zneužití peněz z charitativních koncertů Live Aid, které v osmdesátých letech minulého století vynesly 60 miliónů dolarů.

Cituji: Přestože peníze z charity pomohly zachránit statisíce životů, důkazy získané BBC ukazují, že značná část pomoci byla použita na nákup zbraní. Upozorňuji, že si uvedená data ani důkazy nijak neověřuji. Článek je dlouhý, jistě ho v případě zájmu lehce najdete. Mým záměrem ani cílem není investigativní žurnalistika. Určitě však nejde o žádný převratný a nový a ojedinělý objev.

Děkuji odesílatelce za podporu, i když nebylo mým úmyslem psát o problematice pomoci potřebným z tohoto úhlu ani brojit proti charitě v jakékoli podobě. Myslím, že z předchozích úvah je zřejmé, o co mi šlo.

Když už jsem ten článek ale dostala, dovolím si ocitovat ještě závěr: Reportáž je současně hořkou tečkou za humanitárními koncerty Live Aid, jichž se účastnily všechny velké hvězdy popu a které měly velký ohlas. Lidé chtěli za každou cenu pomoci, což potvrdil i Bob Geldof, který akci vymyslel: „Volal mi producent, co má dělat, když mu staré dámy v Irsku, které viděly Live Aid v televizi, přinášejí svoje snubní prsteny, které chtěly věnovat. Odpověděl jsem mu, ať si je vezme a ať to udělá dříve, než si to rozmyslí a budou je chtít zpátky. Ony je však nepřinesly kvůli Davidu Bowiemu a Micku Jaggerovi, ale kvůli tomu, co vycházelo z obrazovky, kvůli ideji udělat něco společně.
Ukázalo se však, že je mnohem snazší peníze na pomoc získat, než pomoc dostat k potřebným.

Pro spoustu lidí je pořád ještě asi lepší nevědět a nevidět. Anebo by namítli, že aspoň část peněz byla použita k dobrému účelu. Souhlas, lepší něco než nic. Tohle je jedna stránka věci. A další je princip jako takový. Nebylo by lepší "něco lepšího" než něco, co je lepší než nic? Ale chtít něco takového je v současném "nastavení světa" asi marnost … Právě čtu v novinách, že jedenáctiletý syn ázerbájdžánského presidenta vlastní v Dubaji na Palmovém ostrově devět rezidencí v hodnotě 44 milionů dolarů (850 mil. Kč), což je desetitisícinásobek průměrného ročního platu v této zemi… A to je pouhý střípeček. Něco je shnilého nejen v zemi ázerbájdžánské. Jak to potom může na světě vypadat?

Občas mám pocit, že marnost je i mé psaní, že krom toho, že mě baví, což není málo, nemá smysl. Ale pak se něco stane, někdo napíše, zavolá, a já vím, že má. A tak to "nastavení světa" nahlodávám i já pod heslem „Každá troška dobrá“. A mám radost, když se mi potvrzuje, že lidí, kteří smýšlejí podobně, je mnohem víc, než se zdá. A možná jim svou otevřeností pomáhám, aby své tvrze dokázali taky otevřít.

Není jiné cesty - nebo jo?