Ta totiž má-nemá za sebou devítiletý, neuspokojivý a složitý partnerský vztah s kolegou a touží po vztahu, v němž bude mít jistotu, že ji partner miluje bez postranních úmyslů, jen kvůli ní. Dosavadní vztah se vyznačoval zejména výraznou neschopností srozumitelné komunikace. Oboustranně, zřejmě. Stěžovatelka v posledním několikaměsíčním nekomunikativním období, které považovala za ukončení tohoto vztahu, navázala vztah nový – s partnerem sice mladším, finančně nezajištěným, ale otevřeným, upřímným, veselým, bezproblémovým. A cítí se s ním velmi dobře, rozumí si spolu. Bodejť. Jenže starý přítel se vzpamatoval, vztah za skončený nepovažuje, slibuje hory doly, všechno komplikuje a vyrobil tak slečně dilema: s kterým se mám rozejít? Asi zapomněla, že původní vztah už delší dobu za skončený považovala, a netuší, co má teď dělat:

„S tím starším bych se asi měla lépe, ale za ta léta vím, co od něj můžu čekat, a tak pochybuji, že by byl schopen se změnit…“

Má to blbý, slečna. Neumí si totiž představit, že by se s mladým rozešla a „starýho“ se neumí (nebo snad nechce?) zbavit.

Paní Alice pěkně popsala, jak se pěkně rozejít. Mě ale zaujala zejména první věta v citovaném souvětí. Co je to mít se „lépe“. Co je pro nešťastnou slečnu „lépe“? Bydlet ve větším bytě, mít lepší a dražší auto, absolvovat více zahraničních cest - s nudným, urážlivým, nečitelným, nekomunikativním a bůhví ještě jakým manželem? A že by se najednou a převratně změnil? Boj rozumu s citem, napsala paní Alice. Nerozumu, řekla bych. Holého nerozumu. O strachu je to, jako skoro vždycky. Strach ze změny, z nejistoty, které se stejně nevyhneme, ať děláme, co děláme. A strach z odpovědnosti za své vlastní rozhodnutí (kdyby to tak někdo rozhodl na nás!). Ve snaze rozhodnout se správně a pro nás co nejlépe kličkujeme, nesmyslně kalkulujeme, city zaháníme do kouta, ne-li pod koberec. To se zdravým rozumem nemá co dělat. Ten je pod kobercem v tuhle chvíli už taky. To jen strach-našeptávač koná své rozkladné dílo...

Ze srdce přeji slečně stěžovatelce, aby zvolila svobodu, radost, volnost, smích, prostor, upřímnost, přímost, rovnocennost, srozumitelnost, otevřenost a lásku.