Úvodní strana / Sloupky / Nejkrásnější dárek

Nejkrásnější dárek

Napsala mi jedna onkologická kamarádka. To se mi občas děje a obsah dopisu je vždycky inspirující. Nejinak tentokrát. Tak například jedna věta v závěru:

„Jo, a ještě místo abych chtěla být zdravá, tak teď potřebuju být nemocná, protože potřebuju body k uznání invalidity, abych neměla další stres s hledáním práce…“
Absurdní? Bohužel ze života. Vzpomněla jsem si na kamarádku s RoS, která „chce, aby se to nezhoršovalo“. Ne proto, že zlepšení (tím méně uzdravení) považuje za nereálné, což považuje, ale proto, že se ho vlastně bojí. Mohlo by znamenat „návrat do života“ a z toho má po letech v nemoci a v invalidním důchodu jednoduše strach. Co by dělala? Copak by sehnala práci? A chtěla by ji ještě vůbec?
Nebudu obcházet kamarádky. Sama jsem si svého času uvědomila, že ten invalidní důchod je jakousi „jistotou“. Kdyby nebyl, co bych dělala? Musela do práce? Do jaké? Mám na to sílu? A chci to vůbec? Přelož si to, děvenko. A chceš být vůbec zdravá? "Nenatahuješ" to náhodou, aby to "vydrželo", dokud ti nevznikne nárok na důchod starobní? Že ne? No, netvrdím, že vědomě,to by ani nešlo,ale…
Když jsem o invalidní důchod před skoro čtyřmi lety na návrh své lékařky žádala, měla jsem velmi smíšené pocity. Já a invalidní důchodkyně? Copak mi chybí noha? Dlouho jsem se to ostýchala (blbost, styděla!) vyslovit. Sama před sebou jsem si své rozhodnutí obhajovala, jak se dalo. Potřebuji klid, což jsem skutečně potřebovala, akorát, že přiznáním invalidního důchodu nezískala. Budu to brát jako jakýsi grant, než dopíšu knížku, pak se uvidí. Knížku jsem dopsala. No, ještě nevyšla… Fakt je, že jak čas běžel a já se střídavými úspěchy zápolila s nemocí, myslela jsem na to čím dál míň. Hlavně vždycky koncem prázdnin, když se blížil termín posudkové komise. Teď už ani k tomu není důvod, mám ho trvale. Nevelký, ale příjemný pravidelný příjem.
Jak to vlastně vnímám teď? Chvilka přemýšlení…, mám to! Už vím, co bych si příští rok přála k narozeninám, mám je právě v srpnu.
Přinese mi ji listonoška. Úřední obálku s modrým pruhem, do vlastních rukou. Nedočkavě ji roztrhnu:
Po prostudování zdravotní dokumentace a přešetření zdravotního stavu žadatele lékař uzavírá:
Z důvodu trvalého vymizení jakýchkoli známek dosavadního onemocnění zvýšila se její schopnost soustavné výdělečné činnosti na původních 100%.
Nejhezčí dárek. Asi mi přeskočilo.