Byly doby, kdy jsem je (nebo alespoň jejich části) ráda četla při snídani. Už to nejde, nechutnala by mi. Jako kdybych k ní přikusovala – no a teď nemám slovo – dejme tomu blívajs. I „seriózní“ deníky čím dál tím víc připomínají bulvár. Jistě je dobré mít přehled, obecně myslím. Mít ovšem například přehled nad naší politickou scénou, to dle mého mínění nelze, tady nezbývá než mít nadhled. Nehodlám komentovat počínání našich představitelů, nehodlám nad nimi lamentovat. To bych mohla lamentovat nad námi všemi, tedy alespoň nad těmi z nás, kteří si je zvolili. A taky nad těmi, kteří je sice nevolili, ale taky nepřišli s nikým lepším. Jsou vůbec nějací lepší? A i kdyby byli, je vůbec možné nenamočit se do té žumpy?

Co mě ale vyprovokovalo k těmto poněkud odlišným úvahám. Prvním impulsem byly výroky předsedy TOP 09 Karla Schwarzenbergera v sobotním Právu:

Otázka: „Ministr Bárta odstoupil, může dál politicky přežít?“

Odpověď: „ ….. Když tady nějaký podnikatel, který tu stranu považuje za svůj podnikatelský projekt, sáhl do vlastní šrajtofle a poslance odměnil, tak je z toho velký skandál. Celý systém je tak postavený, ale teď se na někoho pokřikuje, jenže rozdíl je jen v tom, že jedno je ze soukromých peněz a druhé ze státních peněz. Jaký je rozdíl mezi tím, že někomu dám peníze na prkno z vlastní peněženky, anebo mu dám zajímavý post, na který má minimální předpoklady?“
Otázka: „Ale vít Bárta již před čtyřmi lety pracoval na strategii, jak získat politickou moc k tomu, aby zesílil své ekonomické zájmy…“

Odpověď: „Ten pitomec to napsal, ostatní si to myslí.“ A kousíček dál: „Celý systém pozoruhodně sílí – a toto je jeho symptom. Neměli bychom pokrytecky všechno svalovat na jednoho, když v tom systému jede mnoho dalších.“

Ano, neměli bychom to svalovat na jednoho, jedeme v tom všichni. Ten „systém“ nevznikl sám od sebe, nespadl z nebe, není to žádné perpetum mobile, ten jsme vytvořili, ten posilujeme, ten živíme. Svou pohodlností, naivitou, hloupostí, lhostejností, strachem, lživostí … Ten „systém“ nezahrnuje „jenom“ vnitropolitickou scénu. Prorůstá vším, celou společností – jako rakovina. Skoro mi přijde, že Bárta patří nakonec k těm „lepším“. Je pitomec, protože to napsal? Protože ti chytřejší o svých (stejných) pohnutkách a cílech mlčí? Ach, pane kníže...

A pak jsem v sobotní příloze Práva v rozhovoru s Luďkem Munzarem narazila na citát Karla Čapka:

„Někdy si nejsem jist, co je nejhorší zlo veřejného života. Zda závist, nebo korupce, nebo demagogie. Ale největší zlo je nepravdivost, neboť nebýt jí, stála by nenávist, korupce a demagogie tak strašlivě naze před očima všech, že by je už asi ani nebylo nutno vyvracet.“

Myšlenka, kterou napsal někdy v roce 1932.

Nezvítězí-li pravda (a láska :-)), nemáme očividně šanci. A je-li jen něco pravdy na proroctvích týkajících se roku 2012 a počínající transformace lidstva, máme se na co těšit. A já se těším.