Ahoj!
No ty mi dáváš!. Ale musím si poctivě přiznat, že taky peskuju, kritizuju, neposlouchám ho a podobně. A fakt taky je, že on mě zdaleka tak nekritizuje jako já jeho. Ovšem nutno podotknout, že on po mně neuklízí můj nepořádek ani neřeší zapomenuté záležitosti. Ale zase dělá jiné věci, které nedělám já… Sakra, máš pravdu, ono to není tak docela snadný si to přiznat a ještě obtížnější bude se podle toho chovat.
Vypadá to, že budu mít ještě dost práce sama se sebou, protože jeho předělávat nebudu a ani to vlastně nejde, takže musím začít od sebe. A to jsem vždycky měla pocit, že já jsem ta chudinka, která úpí pod jeho jhem, ale asi zase taková chudinka nejsem, taky jsem někdy dost protivná a hysterická. Ach jo, to si tedy máknu.
A teď mi upřímně řekni, opravdu si myslíš, že toto je ta správná cesta k uzdravení? Pociťuješ na sobě zlepšení i zdravotní? Já si sice myslím, že dělám správně, že jsem se touhle cestou vydala, ale někdy přece jen začnu pochybovat a říkat si, jestli to není blbost, přece se neuzdravím jen změnou myšlení. Vždyť znám tolik lidí, co žijí děsně, vezmi si třeba našeho souseda na chalupě, ten by podle měřítek etikoterapie měl být snad už mrtvý, všechny nás tam terorizuje, je plný závisti, zášti a zloby a přitom je zdravější než já…
Děláš i něco jiného, než že na sobě psychicky pracuješ? Užíváš něco na imunitu nebo nějaké podpůrné preparáty?
Zdravím. I.

I. mi udělala radost. Nenaštvala se, dokázala se na sebe a svoji rodinnou i partnerskou situaci podívat trochu jinak než dřív. A to není vůbec snadné.
Co jsem I. odepsala já a co pak zase ona mně, to si můžete přečíst zítra.