Myslela paragrafy. Ne že by žádné nebyly po ruce, ale jsou vratké a, jak notoricky známo, pokroucené. Sebelepší právní názor a rozbor, který vytvoří, může být zvrácen názorem a rozborem šikovného právníka protistrany. Nic ji neutěšil vtip o tom, že když se sejdou dva právníci, sejdou se rovněž tři právní názory. Žádnou jistotu nevidí, už ani v tom právu.

Den po ní přišla Julie. Petr jí jde na nervy. Bydlí spolu, pracují spolu a jdou si na nervy – spolu.

„Vždyť sis to tak přála…?“

„Jo, přála…“

„A to s tím nejde nic udělat?“

„S prací ne…“

„?“

„Ne, to prostě nejde, ale svůj byt si nechal… Ale to bych se utrápila, co kdyby trávil noci třeba s Olinou, to bych neměla žádnou jistotu…“

„To bys neměla, to je fakt…“

„To jako chceš říct, že nemám stejně? No, nemám, já vím, nemusí to být v noci, že jo, ale to by bylo ještě horší…“

V sobotu jeli Kolomazníkovi na výlet. Cestou se zastavili v Lídlu, Pepa nákupy nesnáší, zůstal v autě. Lída ho našla zhrouceného na volantu, včera měl pohřeb.

Do třetice všeho zlého, stačilo, se jmenovitým výčtem končím. S jakýmkoli, protože bychom mohli plynule přejít k tornádům, povodním, tsunami, zemětřesením, dopravním nehodám, šíleným střelcům, teroristům, rozličným diagnózám, leteckým katastrofám, nevěrám, lavinám, válečným konfliktům, důchodovým a zdravotním reformám, vzteklým psům, požárům, bankrotům, exekucím a jiným nadělením, která dokážou život člověka ve vteřině převrátit naruby ne-li ukončit. Jistoty nejsou. Stejně jako otcové i budoucnost je nejistá.

Je s podivem, že si tuto skutečnost odmítáme povětšinou připustit. To všechno se děje jinde a jiným lidem. Nám ne. Stačí pevně zavřít oči a víčka držet semknutá. Dokud se něco z toho nestane i nám. A pak se divíme a trpíme.

Nezbývá než to vzít konečně na vědomí. Žádné jistoty nejsou. Co taky čekat, když už ani 21. březen není prvním jarním dnem. No – a život jde přesto dál.