Když se druhá dcera před třemi čtyřmi lety zeptala, jestli své narozeniny může oslavit u nás, kde je víc místa a taky jsou všichni pěkně pohromadě, nezaváhala jsem, samozřejmě, jak jinak, ani na zlomek sekundy:

„No samozřejmě!“

„Dík. Všechno dovezu.“

„A co jako?“

„No upeču něco slanýho a cestou se zastavíme pro zákusky.“

„Zákusky? Máš ráda přece ten smetanový dort, já ti ho udělám.“

„Ale to ne, mami, já něco koupím.“

„Ale co bys kupovala, udělám to.“

Udělala jsem. A ne jeden, protože, to dá rozum, pro tolik lidí by to bylo málo. Takže dva. A taky pomazánku, kdyby náhodou to, co dovezou, nestačilo. A přijedou už dopoledne, takže dobrý oběd. A že bych taky pozvala první dceru s rodinou? Tak to už máme celkem devět lidí… Umýt zem a taky koupelnu. A vysát.

Vysála jsem především sebe. Během oslavy, kdy jsem neustále odbíhala do kuchyně a něco nosila, jsem mlela z posledního. Nic jsem z jinak pěkného odpoledne, kdy se všichni zase po čase sešli a bavili, neměla.

„Mami, ty seš naštvaná, že jsme to oslavili u vás?“ zeptala se dcera, když všechno pouklízela. Na to už mi síly nezbyly, jinak bych možná zase vypustila nějakou úžasnou větu, něco jako - nech to být, uklidím to pak sama.

„Ne, proč?“

„Vypadáš naštvaně.“

„Ne, jenom jsem unavená…“

Jenom! A zase lžu. Naštvaná jsem vlastně taky. Na ni? Proč? Kdo za to může? Ona? JÁ! Já sama si za to můžu. Na sebe mám vztek. Kolikrát ještě?

Letos se situace opakuje.

„Mami, co kdybych ty narozeniny oslavila u vás? Babička se dědou by nemuseli do Brna a máte tam víc místa.“

U nás? Proč? Babička s dědou jsou sice staří, ale 20 km autem a pár pater výtahem by zvládli. No, možná by se jim nechtělo… A u nich by to byla fakt mačkačka… No a co?

„No jo.“

„Dík, přijeli bychom už dopoledne a upekly bychom spolu ty perníčky, jo?“

Těsto nachystám v pátek. S malou Johankou bude sice všude, ale zase bude legrace. V neděli ráno uvařím nějakou polívku, jinak si můžeme udělat třeba špagety. A odpolední pohoštění můj problém není. Jo, to by šlo. Ale druhý den, když listuji listopadovým Zahrádkářem, narazím na recept na staročeský medovník. Ten miluji. A dcera taky. Co kdybych jí ho upekla k narozeninám??? No ale to by chtělo ze dvou dávek… STOP! Bliká červená a mám dojem, že výstražný signál k tomu. V sobotu jedu s kamarádkou na výlet, medovník si dám někde ke kávě. Vyřešeno.

Že by přece jenom pokrok?