S upřesněním „Beseda o našich životech, vztazích, myšlenkách, postojích, emocích, nemocích a jejich souvislostech“. Požádala mě o ni paní, která patří k nevelké minoritě aktivních spoluobčanů: ve volném čase se angažuje v místním kulturním centru, s partou spřízněných duší organizuje výstavy, tradiční vesnické veselice, přednášky, besedy, divadelní představení a jiná kulturní či sportovní klání. Oslovily ji texty na mých stránkách, můj pohled na nemoci a jejich příčiny, na souvislost se způsobem našeho života.
Přijela jsem. Příjemné prostředí, skupinka usměvavých lidí středního věku kolem hřejících kachlových kamen, bylinkový čaj. Do zasedací místnosti přes chodbu se pomalu trousili návštěvníci. Spíš návštěvnice, krom asi čtyř mužů od kamen už jenom samé ženy. Spíš staršího středního věku.
Začala jsem povídat. O sobě, o svých zkušenostech, o svém pohledu na rakovinu, na její příčiny, na „prevenci“, na cestu ke zdraví.
Nikdo se na nic neptal. Všichni zaujatě poslouchali. Po téměř hodině jsem je k otázkám začala vybízet. Několik jich padlo, až na jednu výjimku z okruhu kachlových kamen. Závěrem se pár žen usmálo, ale tvrdé jádro čítající asi osm hlav vlevo ani to. Pozorovala jsem je už chvíli. Odmítavé pohledy, nesouhlasná a nevěřícná zakroucení hlavou. Co nám to tu povídá za nesmysly? Jaký nezdravý vztahy? My přece víme, jako to je, rakovina je přece dědičná… Jistě, jsou to moje domněnky, mohu se mýlit, moje povídání je mohlo natolik překvapit, že si ani neměly čas něco myslet, natož nesouhlasného.
Ať je to jak chce. Beseda byla nepochybně užitečná, minimálně pro mě. Uvědomila jsem si zejména, že:
• ne všichni jsou připraveni přijmout mé zkušenosti a postoje
• zdaleka ne všichni se mnou budou souhlasit, ale já, pokud chci dělat to, co dělat chci, se tím nemohu nechat vyvést z míry, dokonce se tím nemá smysl ani zabývat
• nevyvedlo mě to z míry a zabývala jsem se tím pouze do té míry, že jsem své postřehy (i domněnky) barvitě vylíčila po příjezdu manželovi a teď vám
• nechci nikoho hladit po hlavičce, vím, proč říkám to, co říkám i proč to říkám právě tak, jak to říkám
• jestli z těch cca třiceti přítomných jsem byť i jednomu člověku nějak pomohla, jinému třeba poskytla podnět k zamyšlení, nebylo to zbytečné
• nebylo to zbytečné ani v případě, že tomu tak nebylo; někdy stačí vyslechnout a pak, později, může nastat situace, kdy se informace vynoří jako na zavolanou
Provokace, inspirace, informace. To bych si mohla příště dát jako podtitulek k tomu, co budu povídat…