Úvodní strana / Sloupky / Prskat na jiné

Prskat na jiné

V říjnu jsem napsala úvahu na charitativní téma „Už mě nedostanou“. Dnes přišla odezva. Po krátkém váhání jsem napsala odpověď, ale komu vlastně? Možná bude ku prospěchu věci, když se s ní i s mailem, který ji vyvolal, seznámíte i vy:

Sebrané informace z "Můžete mi napsat":

Byla získána následující data:

Jméno odesílatele:

Předmět:
Nadace mezinárodní lékařské pomoci
Zpráva:
Stačí se podívat na jejich webové stránky. Je to průhledné, jasné, čitelné, srozumitelné a administrativní náklady za rok podle mého názoru na dolní hranici potřebného, spíše pod ní. Nenašel jsem nic, co by opravňovalo k tvrzení, že je to černá díra.
Příště, až budeš chtít prskat na jiné, zjisti si napřed informační podklad.

Moje odpověď:

Milý anonymní Já,

je mi líto, že sis z mých stránek vybral právě "černou díru" a ještě víc mě mrzí, že jsi to, co jsem napsala, pochopil tak, jak píšeš.

Máš pravdu, na stránky Nadace mezinárodní lékařské pomoci jsem se nedívala, necítila jsem potřebu a necítím ji ani teď. Ano, dopis mi "hnul žlučí". Asi ve mně podobné materiály - a stojím za tím, že silně manipulativní materiály - pořád dokážou vyvolat pocit viny. Na tom jsou založeny. A já odmítám nechat sebou manipulovat. Přeji si být lidem užitečná, pomáhat. Dělám to a dělat budu. Způsobem, který považuji za smysluplný. Ale necítím se být povolána zachránit celý svět. A už vůbec se necítím být povinna činit tak pod nátlakem.

Neříkám nikomu, co má dělat. Mluvím (píšu) o tom, jak to vidím já.

„Zachraňovat“ druhé almužnami, to nám jde. Děláme to celé věky. Kde je výsledek? Zdá se mi, že to moc nefunguje.

Nicméně - kritiku jsem zasela, kritiku sklízím. Dík za výchovnou lekci :-).

Nicméně ještě jednou nicméně - na svém názoru nic neměním. A pokud způsob, jakým jsem ho napsala, provokuje, věřím, že provokuje i k přemýšlení.

Monika

Mimochodem - v nadaci na mě nezanevřeli, asi nečtou moje úvahy. V pátek jsem dostala další dopis. Nachlup stejný. Nedostali mě ani teď. Jen mám problém, co s šítíčkem tentokrát celým v červeném plastikovém srdíčku – vyhodit spolu s dopisem nebo si ho nechat? To první je mi proti srsti, to druhé mi nepřijde fér, když nic nepošlu. Ejhle! Že by mě přece jen trochu dostali? Přesně k tomu tam to srdíčko totiž je. Jinak není vůbec k ničemu. Ještě bych z něj mohla vyndat jehlu a dát ho Johance na hraní...

Komentáře

Pro přidání komentáře se přihlaste nebo zaregistrujte.