Úvodní strana / Sloupky / S fígly to jde líp

S fígly to jde líp

Dcera má za sebou velmi náročné období.

Její manžel nastoupil před nedávnem do nového, rovněž náročného, zaměstnání, ona otevřela soukromou pediatrickou ordinaci (co to „otevřít“ obnáší, netušila a tušit před tím ani nemohla), současně se učila na atestaci a do toho, jak jinak, onemocněla Johanka, pak zeť, pak znovu Johanka, pak já, takže slíbené hlídání se nekonalo.
„Nedělám nic jinýho, než dlouhý seznamy toho, co mělo být hotový včera, co musím udělat okamžitě, co dnes, co do rána, co zítra a odškrtávám…“
Včera konečně odškrtla i tu atestaci.
„Když jsem tak jeden den seděla v ordinaci a zoufale hleděla na seznam „k vyřízení“, sama už vyřízená totálně, moje "sestra" se na mě chvilku zkoumavě dívala a pak nevydržela a promluvila:
Já jednu dobu taky vytvářela seznamy toho, co musím. Byly čím dál delší a já zhroucenější. Až jsem si jednoho dne řekla - Dost. A zcela cíleně jsem zakroužkovala položku, napřed jednu, kterou prostě nevyřídím, neudělám, nezařídím. Co se stane? Nestalo se NIC.
Přímo terapeutický fígl.
Vzpomínám na své dva bývalé kolegy, inženýry. Seděli spolu v kanceláři, občas a ráda jsem k nim chodila na kafe. Vždycky pohoda, pánové samý vtip, i pro zákusky zaskočili… Když někdy volali, že voda se už vaří a já odmítala, že mám moc práce, zdálo se, že nevědí, o čem mluvím. Můj stůl zavalený spisy, došlou poštou a jinými veledůležitými papíry přehlíželi jako něco zcela nepatřičného. Nechci říct, že nepracovali, pracovali JINAK. Především jinak třídili poštu. Zatímco já musela všechno přečíst, udělat a v lepším případě rozdělit a zkontrolovat, a to vše okamžitě, oni velmi pečlivě vypreparovali to, co bylo potřeba udělat od toho, co potřeba nebylo. To druhé skončilo v koši hned. To první se třídilo dál. Na to, co museli udělat oni, někdo jiný a co mohlo počkat. To třetí nechali na místě, odkud to obvykle po nějaké době putovalo opět do koše, to druhé odeslali jinam, to první dál dělili…
Nebylo jim líp? Sice nikdy neaspirovali na post ředitele zeměkoule, ale v práci si užili spoustu srandy a v plném zdraví se dožili důchodu. A nepochybuji, že ani pak je humor nepřešel a umění organizace práce taky ne.