Vážené přítomné lidstvo,

povězme si to přímo:

člověk dokáže skoro všechno.

Udělat díru do světa,

ale i do ozónu,

udělat si pěkný dům

i pěknou hanbu,

oduševněle křičet hurá i fuj,

vypadat jako pěkný hrdina,

ale i jako pěkný idiot,

někdy dokáže být i sto roků na světě,

ale ani tři minuty pod vodou,

umí dobře hrát na klavír

i na nervy,

operovat srdce

i v týle nepřítele,

skákat o tyči a do řeči,

a – tuším - víc myslet na další generace počítačů než maturantů.

No, člověk by si o sobě neměl až tak moc myslet,

protože je jen – člověk!

Ani při nejlepší vůli nedokáže přeletět v pětimetrové výšce

z Náměstí hraničářů na Kolárovo náměstí –

ani za ideálních povětrnostních podmínek.

Nedokáže vonět jako lípa

a jen tak se rozmnožovat po větru.

To dokáže boží Příroda.

A proto by si měl člověk docela skromně říct:

až tak moc toho nevím

a proto se tu na světě raději budu divit

než svět měnit.

Při divení totiž nelítají třísky

a nehynou ryby,

ale rostou stromy

a padá sníh – a všechno je na svém místě

a v pořádku – jako tehdy,

když je na jaře opravdu jaro,

v létě léto,

na podzim na jabloni jablíčko,

v zimě zima,

na člověku hlava

a v člověku - srdce.

Stanislav Štepka