Jedna z mých kamarádek do komentáře napsala:

„Tak docela s tím nesouhlasím, protože třeba souhlas partnera nás může hodně podepřít.“

Nemíním hájit „svou pravdu“, koneckonců nejsem autorkou citovaného výroku. Ani nepotřebuji souhlas své kamarádky. Ale její slova ve mně vyvolala vzpomínky na řadu situací, kdy jsem souhlas očekávala, kdy jsem na něj čekala, kdy jsem v něj doufala, kdy jsem se ho domáhala….

Možná se s kamarádkou tak trochu míjíme. Rozhodně souhlasím s tím, že souhlas (třeba partnera nebo taky rodiče, dokonce i dítěte, šéfa či kolegy, ale i sousedky nebo kamarádky,…) nás může podepřít. Tím víc, čím víc podepřít potřebujeme, tím víc, čím víc se klátíme, čím víc jsme nejistí, nerozhodní, ustrašení, čím méně si věříme.

Když jsem se před léty nemohla rozhodnout, zda odejít ze zaměstnání či zůstat, měla jsem tendenci svoji situaci a pocity neustále probírat se svým manželem. Mluvila jsem o tom, jak mě moje práce nebaví, jak mě deptá atmosféra ve firmě, o to, že uvažuji o odchodu. Tolik by mi pomohl, kdyby řekl: „Jasně, máš úplně pravdu, už tam nezůstávej ani minutu“. Neřekl, nepodpořil mě. Naopak - nechápal mě, viděl to jinak, nesouhlasil se mnou. Mrzelo mě to. A uplynulo ještě několik týdnů, než jsem se přestala kymácet, pevně se rozhodla, dala výpověď a manželovi prostě oznámila, že končím. Nadšený nebyl. Nebylo to sice příjemné, ten souhlas by byl býval mnohem lepší, ale pro mne už to nebylo tolik důležité. Za svým rozhodnutím jsem stála, souhlas nesouhlas.

Jistě, jsou věci, které je třeba řešit dohodou, nebo je to minimálně pro obě strany lepší, ale nemíchejme hrušky s jabkama. Vyslechnout cizí názor, stanovisko či argument, zvážit je, proč ne. Naopak, může mi to pomoci. Ale rozhodnout se musím sama. A nést za své rozhodnutí odpovědnost. A když se mnou okolí souhlasí, tím líp.

Rozhodovat s podporou souhlasu druhých je jistě příjemnější, zřejmě i snazší, rozhodně pohodlnější – svým způsobem se dělíme o odpovědnost, tedy pokud tu podporu potřebujeme. Pokud ne, potom jsme sami sebou a ten souhlas, třeba partnera, je něco jako bonus.