Nicméně podle onkologů a typu někdejšího primárního nádoru jsem tu už neměla být. Paní v telefonu, které jsem se onehdy uvolila několik minut naslouchat, abych jí na její špek výsledně neskočila, jsem přivodila první šok už rokem narození („To není možné! Vy máte tak mladý hlas!“ - asi čekala vetchou a zejména manipulovatelnou stařenku s třesoucím se hlasem.) Stařenka už sice věkem jsem - moje prababička si tak nechala říkat od narození první vnučky a jít v jejích šlépějích, už bych si tohoto úctyhodného oslovení užívala celých šestnáct let a jeden týden navíc. Ovšem když se v novinách dočtu, že šedesátiletá seniorka to či ono, otvírá se mi kudla v kapse. Asi jako před léty mé mámě, když ležela v nemocnici a zatímco ona ve svých čtyřiceti byla ještě paní, kolem ležící ženy o pár let starší už byly samá „bábinka“ či „babička“ a silně pochybuju, že si o takové oslovování sestřičkám řekly. Co to má být takhle móda? Šedesátiletá žena už holt asi není žena, ale jen seniorka či bábinka.

Jsem nejspíš nějaká divná. Necítím se staře, i když bych podle všeho měla, dokonce se tak ani nechovám ani nemyslím ani neoblíkám. Necítím se nemocně, i když podle poslední lékařské zprávy bych nepochybně měla. Necítím se odepsaná, ani zbytečná, ani na odstřel, ani v depresi. Je mi fajn, život je fajn, dokonce možná čím dál víc.

A tak mi přijde, že nejpřesnější náhled na věc má vnučka Johanka, která letos započala povinnou školní docházku, což druhý školní den okomentovala dcera větou „A schlamstla nám ji škola...“.

Ale klid, Johanka se nedá. Třetí školní den její rodiče hlasitě přemýšleli, kolik let je paní učitelce. Upravená, nalíčená, moderně oblečená, štíhlá, energická. A s vyšpuleným zadečkem, jak pravil Johančin tatínek.

„Ony budou asi stejně staré s babičkou Monou,“ vložila se do diskuse Johanka.

Dcera vyprskla. A zahájila výchovu v diplomacii:

„Prosím tě, babičce Moně to klidně řekni, možná jí uděláš radost, ale před paní učitelkou raději nic takového neříkej, asi by se jí to moc nelíbilo, bude o takových dvacet let mladší…“

Kdo má pravdu? Kalendář, noviny, lékaři nebo Johanka? Já mám tedy jasno.