Trčí sama doma, manžel odjel na služební cestu, ještě ani nezavolal… a večer přišla Terka. Vlastně na ni neměla vůbec náladu, ale než být sama… Ten opar se začal klubat, sotva odešla. Po čtyřech hodinách, kdy se Terka pochlubila novým super domem, novým super manželem, super výší konta /teda, ne přesně, jenom že „fakt hodně“/, super zahraniční dovolenou, super nabídkou nového zaměstnání, pomluvila kdekoho, koho Mirka zná a ty, s nimiž se přátelí, ještě o něco víc. To vše v situaci, kdy velmi dobře ví, že Mirka má problémy v manželství, je zrovna bez zaměstnání, peníze stačí akorát na hypotéku a nájem, o dovolené si může nechat zdát, byť by to měla být i dovolená na Vysočině. Prostě kamarádka, jak má být.
„Chápeš, proč se mi to děje???“ položila Mirka otázku.
„No, proč se ti „ to děje“, to nevím, ale stalo se ti to nejspíš proto, žes ji pozvala, ne?“
„Ale já ji nepozvala, ona přece přišla…“
„A to se ti do bytu dostala násilím, jo?“
„No, přece jsem jí nemohla bouchnout dveřmi před nosem.“
„Takže jsi ji pozvala dál…“
„No…, já vím, no, já vlastně nevím proč, asi tak napůl, abych nebyla sama… ale hlavně… to přece nejde nepozvat ji dál, to bych nedokázala… Já vím, že to není žádná kamarádka. Ty její řeči, to je tak vždycky, chlubení, pomluvy. Co slovo, to zásah. A musím si dávat pozor, co řeknu, protože vždycky všechno využije a překroutí… A ty její jedovatosti! Tos měla slyšet! Prý: Jó, tak Patrik je na služební cestě! No jo, to se tak říká… On má kolem sebe děsně ženských, že? V té jejich firmě… A on je fakt krásnej chlap…. Já blbec jsem se jí jednou svěřila, že žárlím, nejen, že to o mě roznesla, kde mohla, ale při každé příležitosti si rýpne. Proč je tak jedovatá?“
„Protože je zmije.“
„Ještě si dělej srandu.“
„Nedělám. Tys řekla, že je jedovatá. Je, tak je. Co naděláš? Rozhodně ji nepředěláš. Proč si zveš zmiji do bytu? Místo abys ji obešla velkým obloukem, ještě si vyhrneš nohavici a nastavíš holý lýtko: Na, kousni si! Coby si nekousla, když je zmije. A na zmiji se nezlobíš, tu bereš takovou, jaká je a zařídíš se podle toho. Ale Terka by kousat neměla, že jo… No, ona kouše a ty to víš. Tak se nediv.“
„Hm. To je fakt, kdyby tam stála opravdová zmije, tak bych ty dveře prostě přibouchla… Já ti byla po jejím odchodu jak zbitá. Seděla jsem a koukala do zdi a najednou cítím, jak se klube ten opar… A uvědomila jsem si, jak nepříjemně jsem se cítila, fakt otrávená… a jak jsem to potlačila, jak jsem se tím nechtěla zabývat, jak mi to bylo odporný…, no jo, a teď se to dere ven…kdy já už konečně přestanu dělat takový pitomosti? “
Tak to vážně nevím.