Ahoj I.!
To jsem ráda, že ti dávám :-). Dám ti ještě hádanku */:
„Moje milá čtenářka“ (viz A proč ne právě já) reagovala opět a s jejím souhlasem dávám nahlédnout do části naší korespondence. Shodly jsme se totiž, že by mohla k něčemu být i vám.
Moc reakcí na své stránky nedostávám. O to větší jsem měla radost právě z této. Takovou, že cítím potřebu se o ni podělit:
Dostala jsem dopis. Čtenářka I. reagovala na můj popis poklidného štědrého večera ve dvou:
Dvě matky, dvě dcery. Celkem tři ženy a jeden film. Opět americký. V poslední době shledávám americké filmy (klid, pouze některé!) nadmíru inspirujícími.
První všední den nového roku mě postihla lehká půldenní deprese.
se jmenuje film USA, který jste možná také viděli.
„Kolik stojí láska, porozumění, tolerance a jak velká cena se musí zaplatit, aby se matka s dcerou povznesly nad malichernosti všedního života?“ bylo v upoutávce TV programu.
Vánoce jsou opět za námi.
Léta jsem si zakládala na tom, jakou mám empatii. Jak se dokážu vcítit do pocitů druhých. To totiž většina lidí za empatii považuje. Léta jsem netušila, že se mýlím.
Strávila jsem příjemné odpoledne u rodičů. Z velké části diskusí na téma: tělesné tresty dětí - ano či ne?