Barbara Gordonová: Tančím tak rychle, jak dokážu
Autobiografie scénáristky a režisérky newyorské televize, která prošla martýriem mnohaleté psychoterapie i léčby v psychiatrických léčebnách při opakované snaze začít znovu a lépe, bez umrtvujících medikamentů a diagnostických nálepek. Podařilo se jí to a napsala knihu - svědectví o stavu americké psychiatrie (a dovolím si tvrdit, že nejenom americké a nejenom psychiatrie) a síle člověka vystoupit "ze sklepa své duše" a najít cestu k sobě a k životu.
"Všechny lidské bytosti mají v rukou nástroje své vlastní zkázy. A já jsem se nebezpečně přiblížila k tomu, abych svého nástroje užila. Rozhodla jsem se však, že to neudělám a teď zrovna dávám dohromady svůj život. Někdy se pořád ještě kymácím a zmítám a nakláním se na bok jako člun, který se odpoutal od kotviště a vydává se na moře. Ale nepluju k západu slunce. Ještě ne..... Myslím, že už vím, kdo jsem, protože v sobě cítím novou sílu a sílu všech těch lidí, kteří mi byli blízcí. Je lepší pamatovat se na ně než na všechny ty lidi, kteří mi po cestě přispěli k mé nemoci. Už žádní obětní beránci. A taky ne žádné šťastné konce, žádné nebeské zjevení, žádný zázračný okamžik syntézy a úplného pochopení se záblesky světla a s rachotem bubnů. Život je lopotný, bolestný, nákladný, plný zklamání a ukrádá nám čas. Ale stejně mu dávám přednost..."