Úvodní strana / Sloupky

Sloupky

Vadný gen

Světem obchází nové strašidlo. Kam se na ně hrabe Marxovo „strašidlo komunismu“ nebo Mládkův Jožin z bažin – na to první stačí další revoluce, a když se zadaří, tak i sametová, na Jožina platí práškovací letadlo. To BRCA1 je jiný kabrňák.

Chyba lávky

V polovině dubna přišel tatínek. V ruce obálku a v ní předvolání na notářství do Třebíče – k dědickému řízení. Našlo se 85,- Kč (slovy osmdesát pět korun českých), dědictví po babičce, která zemřela před dvaceti lety.

Všechno je dokonalé

„Nic není dokonalé,“ uzavřela dcera výklad o výhodách a nevýhodách plánovaného nového bydlení na venkově.

Milovaný lidi

V průběhu minulého týdne si mně dvě mladé maminky posteskly, že neví, jak vychovávat své děti, jak své děti vést, aby z nich vyrostli lidé čestní, sebevědomí. Nejlépe svým příkladem a s láskou a respektem, chtělo se mi odpovědět. Ale zmínila jsem se místo toho o centrech montessori pro rodiče a děti a taky o vzdělávacích kursech „Respektovat a být respektován“. Je těžké a do určité míry i nesmyslné spoléhat na svůj vzor, když si začínáme uvědomovat, že to s naším vlastním sebevědomím není zrovna v pořádku, že v sobě máme plno zmatku, nejistoty, sami tápeme a hledáme, respektovanými se být necítíme a respektovat druhé nás nikdo neučil a s láskou to taky není tak jednoduché, jak jsme si doposud mysleli.

Jádro pudla

Mám ráda knihu Eckharta Tolleho „Moc přítomného okamžiku“. Mám ráda spoustu dalších knih, proč jsem tedy zmínila zrovna tuhle? Hodně mi pomohla. Je dobré mít ji po ruce a sáhnout po ní, třeba abychom si znovu připomněli, že:

Babi, povídej

„Babi, povídej, jak jsi byla malá…,“ žadoní Johanka místo pohádky před spaním. „Nebo víš co? Povídej, jak byla malá tvoje babička, jo?“

A tak povídám. A je mi líto, jak málo toho o dětství své babičky vím.

 

Sestřenice

Byla jsem na návštěvě. Vlastně jsem se svezla s tetou Bětou, jelikož jsem ji na návštěvu vezla. Z okna ve třetím patře nám „teta“ Líza hodila klíč od domovních dveří, nahoře nás čekala v otevřených dveřích bytu – bohatší o pár let, kilogramů, berlí, vrásek a bílých vlasů, za tu dobu, co jsem ji neviděla.

 

Chřipková sezóna

Jako kdybych to nevěděla. Jako kdybych se o tom tolikrát nepřesvědčila. Jako kdybych o tom stokrát nepsala a tisíckrát nemluvila. Ne, nic to nepomohlo. Opět jsem si naběhla, opět nasedla na lopatu. Automaticky a samozřejmě.

 

Čtyři příběhy na jedno téma

„Držte se tří R - respektu vůči sobě, respektu vůči ostatním a responsibility (zodpovědnosti) za všechny svoje činy,“ řekl Dalajláma ve svém poselství. Nedržíme se ani jednoho.

 

Cena nejvyšší

Zdena pláče do kávy. Za posledního půl roku aspoň po desáté. Když nepláče, je smutná až zoufalá, výjimečně euforická a plná naděje. To když se Richard choval zrovna mile, což znamená, že neřval, nenadával jí, nebyl hrubý, lhostejný, vzteklý, nevšímavý, agresivní, odmítavý anebo nebyl bůhvíkde.