Tentokrát převzatý text, který mi mluví z duše... Možná to, o čem mluví, je to, po čem jsem celý život prahla a nazývala to "dokonalostí"... :-).

Johanka a Adámek se rozvalovali v otáčecích křeslech, oči zapíchnuté každý do svého aršíku z encyklopedie zvířat – Johanka zevrubně studovala medvídka pandu, Adámek delfína.

„Když plastika prsu ženě zachrání život“ zní titulek titulní strany přílohy „Café“ dnešního Práva. Chvilku jsem na něj koukala a snažila se pochopit smysl. Pak jsem začala číst.

Co nevidět uplyne rok od vydání mé knížky. Cestu ke čtenářům nemá lehkou, zdá se, že jsem jí to pěkně zavařila – zakopává o svůj název.

„Své matce nikdy nezapomenu, že jsem se vdala…“, řekla Anna.

Poté, co si přítelkyně Vilma přečetla povídání o mém prozření po požití pesta k večeři, napsala mi:

Samostatnou kapitolou jsou finské sauny.

Za poslední rok jsem byla čtyřikrát ve Finsku. Loni v říjnu, letos v květnu, červnu a naposledy na přelomu července a srpna. Finsko mě vždycky něčím novým překvapilo. Mělo to jednoduché, moc jsem o něm před tím nevěděla.

„To musíš slyšet,“ prohlásila Alice, sotva jsme si objednaly kávu. „ A mohla bys o tom třeba i napsat.“

Když mi před týdnem zavolala kamarádka advokátka, jestli s ní nechci za pár dní na výlet do Prahy, okamžitě jsem odmítla.