Sloupky
Rady zrady
Následující text jsem opsala z knihy Kay Pollaka „Žádná setkání nejsou náhodná“, tak mi přišel na mysl, když jsem psala poslední povídání o tetě Bětě… On to taky někde opsal.
Proč se nechat vláčet?
Teta Běta seděla v kuchyni jako hromádka neštěstí, strýc Bořivoj četl u stolu noviny. Teta sotva zvedla hlavu, což bylo nebývalé, strýc ji nezvedl vůbec, což je obvyklé.
Není všem dnům konec
Moje o generaci mladší přítelkyně se vrátila ze sebepoznávacího víkendu.
Po zralé úvaze
Když jsem před ještě na poslední chvíli změnila název knížky z původního (pracovního) „OTEVŘENĚ“ na „Rakovina a já aneb OD NEMOCI K MOCI“, bylo to po zralé, byť i rychlé, úvaze.
Cesta s Kamilou
Tři hodiny v autobuse jsou víc než dost. Tentokrát utekly rychle. Přisedla si paní v mém věku. Odkud já ji jenom znám…
Milovaná princeznička
Konečně jsme s Karlou našly čas na pořádné popovídání.
Jak jsem si naběhla
S Vilémem jsem se seznámila někdy před osmi devíti lety.
Zachrání nás GTD nebo se budeme muset zachránit sami?
Zúčastnila jsem se semináře „GTD aneb Mít vše hotovo“.
Červené boty
"Můj příběh není nikterak drastický ani výjimečný. Jsou lidé, kteří jsou na tom mnohem hůř. Jen je to všechno trochu zamotané a zdá se, že neřešitelné… Vlastně nežiji. Pouze se snažím se zatnutými zuby snášet tu lavinu ran osudu, která se na mne v posledních letech doslova valí. Ze dne na den, s hrůzou a zároveň nadějí, co přinese zítřek.“
Způsob doteku
Nemám ráda „přeposílací“ e-maily bez ohledu na jejich obsah. A přímo nesnáším ty, co obsahují „výhružné doložky“. Ty druhé nemilosrdně mažu, s těmi prvními nakládám jak kdy.