Na besedě původně o mentálních příčinách nemocí, která se stala besedou o životě, vyprávěla jedna ze zúčastněných, jak ji rozbolel žlučník poté, co se jí něco dle jejího soudu velmi povedlo a co jí to soused nevybíravými slovy sepsul.

Na jedněch sympatických webových stránkách zabývajících se zdravou výživou (a plných výborných receptů) jsem si přečetla chvalozpěv na omega-3 mastné kyseliny. Nic proti omega mastným kyselinám, ořechy všeho druhu miluji, ryby a tzv. zdravou výživu taky. Jenže: zdravá výživa je jen částí, a troufám si tvrdit, že nikterak zásadní, zdravého způsobu života.

Vypravovali jsme se na oslavu kamarádčiných narozenin. Zatímco můj muž byl ještě ve sprše, já se už oblékala. Copak si asi vezme na sebe on, prolétlo mi hlavou společně s představou oslavenkyně a jejího manžela, kteří spolu vždy krásně ladí…

Dva dny do Vánoc. Balím dárky, poslouchám koledy, na plotně (sklokeramické) voní purpura. Idylka. Do toho domovní zvonek. Otevírám dveře a za nimi - ani předčasný Ježíšek ani kouzelník, ale Iva.

V noci jsem se probudila a nemohla znovu usnout. To se mi často nestává… Proč právě teď? A proč se cítím tak divně? Podrážděně, napjatě, rozhodně ne ve své kůži. Když ne ve své, v čí teda? Nejspíš přece jenom ve své, ale není mi v ní momentálně dobře. Ani trochu.

Vědět tak, co chci, byl název jednoho z prvních seminářů, které jsem vedla v občanském sdružení Ženy 50. Pro většinu zúčastněných žen to byl, jak se záhy ukázalo, problém. Nevěděly. A když nevíme, co chceme, nemůžeme to dostat.

Prvňačka Andulka se rozhodla přespat u kamarádky Adélky. Poprvé. V prostředí, které dobře zná.

Čtvrtý den byla na programu levada 25 Fontes a vodopád Risço. Cesta začíná u Casa do Rabaçal a vede podél levad, jak jinak. Opět prales, vodopádky i vodopády, vodomilné rostliny, obří kapradiny, větve porostlé mechem i lišejníkem, sedmikrásky, co vypadají skoro jako naše kopretiny, ohromující výhledy, důvěřivé sýkorky, staleté stromy a všude vlhko, mokro, kalužiny, mlžný opar, voda nahoře i dole.

Madeira byla dlouho mým snem. Letos konečně. Zpočátku to vypadalo, že poletíme sami – romantická dovolená začátkem května, tak na deset dnů, květinové slavnosti, půjčíme si auto, ostrov projedeme i prochodíme, tu a tam přespíme v malém malebném penziónku v objetí buganvilií …

Loni na jaře jsem měla intenzívní pocit, že na naší zahradě vzešlo málo kopru. Nasbírám semena a příští rok zaseji, předsevzala jsem si. Nebudu spoléhat na samovolný výsev, což každoročně spoléhám.